Měření aerometrických veličin při nadzvukových rychlostech

Principy snímání aerometrických veličin, jako jsou celkový a statický tlak, se s narůstající rychlostí nijak nemění. Ovšem v okamžiku přechodu zvukové bariéry a při ustáleném letu nadzvukovou rychlostí vstupuje do hry stlačitelnost prostředí a následně také rázové vlny.

Tyto jevy mají za následek nepoužitelnost klasických aerometrických snímačů, jako je Pitotova trubice (snímač celkového tlaku)  a statická sonda (snímač statického tlaku). Převážně tedy na statické sondě by při letu nadzvukovou rychlostí, díky negativnímu působení stlačeného prostředí a rázových vln, vznikaly nemalé odchylky v naměřených hodnotách, což by v konečném důsledku mělo za následek výrazné zkreslení údajů o výšce, horizontální a vertikální rychlosti letounu.

Aby se zabránilo zobrazení chybných údajů pilotům, bylo třeba vyvinout nové snímače, které by pracovaly spolehlivě za jakýchkoli rychlostí a poskytovaly co nejpřesnější údaje. Tímto způsobem vznikla Prandtlova sonda, která je v podstatě kombinací obou předešlých snímačů.

Jen samotná výměna Pitotovy trubice a statické sondy za Prandtlovu sondu by však nestačila. Neméně důležité je taky správné umístění sondy na letounu. Kdybychom Prandtlovu sondu umístili někam pod křídlo za rázovou vlnu, naměřené hodnoty opět nebudou adekvátní vzhledem k reálnému stavu. Pro správný průběh měření je třeba sondu "vystrčit" do nenarušeného proudu vzduchu. Na letounech bývá nejčastěji umístěna před přední částí trupu.